Lidé jsou velmi soutěživí tvorové. Soutěží téměř ve všem a téměř o cokoli. Pamatuju si, jak jsme na základní škole soutěžili ve sběru usušené pomerančové kůry.. (pro Boha proč?) My s bráchou jsme si ji sušili v pokojíčku na radiátorech a vůbec všude možně. Do teď si vybavuju, jak to šíleně smrdělo. A nejen to,... většinou jsme se nemohli dočkat a dali kůru, ještě ne úplně usušenou, do pytlíčku. Pak se nám tam začaly tvořit všelijaký nový kultůry... V pytlíčku i mimo něj. Po nalezení třetího plesnivého sáčku, nám to máma zakázala. A se soutěžením byl konec. Stejně nechápu proč jsme to dělali. Ten kdo vyhrál, dostal želatinovej dort a pak se musel rozdělit s celou třídou :)
V dospělosti se však už soutěží jinak a také o jiné ceny... (Ovšem smysl a duchaplnost tohoto soutěžení je mnohdy na stejné, ne- li ještě nižší úrovni, než ta ve sběru šlupek od pomerančů) Třeba se nějaký člověk snaží vyhrát cenu ve střelecké soutěži. A místo ceny dostane čtyry roky vězení, protože pořadateli prostřelí klobouk, ve kterým měl nešťastnou náhodou hlavu. " Ale alespoň jsem něco strefil. Z dalších dvaadvaceti, devatenáct netrefilo vůbec nic.." říkal si. Pak se třeba lidé snaží koulet kuželky o cen
... a neporazí kromě dvou sklenic za nimi, zase vůbec nic. Nebo je pan Čupera po šesti pivech zcela přesvědčen, že si olízne loket nebo vyšplhá na střechu hospody pusou a vsadí na to dokonce.. svůj krk...
Mě se nikdy nějak zvlášť nevyplatilo soutěžit. V první třídě jsem každej čtvrtek tahala do školy dvě nebo tři kila starých novin. Noviny pak hodila na školním dvoře na společnou hromadu a šla nahlásit váhu. A pak...co moje naivní oči nevidí? Věrušky tatínek jede tím velkým modrým náklaďákem a je úúplně narvanej papírem. Lucka Hackerová 1.B.- 3kg.... Věruška Jirásková 1.B - 325 kg. Pak o pár let později jsem zkoušela soutěžit v běhu na atletických závodech. Jenže když byly závody v dešti, skoro pokaždý jsem hodila strašnou tlamu....Buď rovnou na startu, nebo třeba těsně před cílem, ale opravdu vždycky... tretry jsem neměla,..tak se mi to klouzalo. :) (vhledem k mým ne zrovna oslňujícím výkonům, vlastně ani nebyli potřeba.) No a nedávno...jsem se s tátou vsadila o flašku rumu. On říkal, že se sousedka do listopadu rozhodně neodstěhuje. No..a vyhrál. Smrdí tady pořád...
AAAle...nevzdávám se...soutěžíme přece rádi ne? (i když z toho většinou nemáme nic jinýho, než třeba zlomenou ruku nebo víc místa v peněžence.) 